„Žijeme přeci v Česku.“ Tuto větu si často říkávám jako zdůvodnění různých negativných událostí, které mají podstatu v špatném charatkteru některých našich spoluobčanů. Prý je to důsledek polistopadového vývoje naší společnosti, ale s tím se nějak nemohu smířit.
Ve vztahu k nám, jako dobrovolným hasičům nám bylo například vytýkáno, že jsme k požáru bytu ve třetím nadzemním podlaží panelového domu v Kralupské ulici dne 5. října 2009 vyjeli pozdě. A našlo by se jistě více „pomluv“, které pramení někdy z neznalosti a jindy z takového toho našeho „češství“.
Za posledních 5 let jsme zasahovali u 359 mimořádných událostí. Naší dobrovolnou práci pochopitelně neodvádíme pro slova díků, i když je to skutečně příjemné. Takových zásahů by se však dalo spočítat na prstech jedné ruky. O to více nás šokoval přístup majitelů rodinného domu v Čelákovicích, který jsme minulý týden pomáhali hasit. Dali si tu práci, zjistili, které jednotky požární ochrany pomáhaly likvidovat požár jejich nemovitosti a doručili nám dárkový koš s poděkováním.
Upřímně si tohoto činu vážíme. O to více, že poděkování (v jakékoliv formě) se nám za naši práci moc často nedostává.
