Sbor dobrovolných hasičů Brandýs nad Labem, založený v roce 1880, patří k nejstarším spolkům našeho města. Sbor je součástí Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, celorepublikové organizace sdružující téměř 350 000 členů ve více než 7700 sborech.
Veliký požár, pravděpodobně největší v historii města, vzplál roku 1827. Podle záznamů byla zničena požárem celá čtvrtina města. Úplně shořelo 45 měšťanských domů, 18 stodol a k ním přilehlých hospodářských objektů. Dokonce panovala oprávněná obava, že požáry vzniklé v tomto období někdo zakládal úmyslně. Ve svých domech lidé často nacházeli takzvané paličské listy, ve kterých bylo neznámým žhářem vyhrožováno, že jejich dům shoří. Lidé se pak ze strachu ukrývali na noc venku mimo svůj domov a ve městě vládla značná panika a chaos.
Po těchto událostech museli městští starší připravit takzvaný „Pořádek při hašení ohně v komorním městě Brandejse nad Labem“. Tento dokument byl vydán 24. prosince 1827. V něm bylo mimo jiné napsáno: Jak oheň vyjde a zvoník o tom buď skrze stráže nebo jinak vědomost dostane, má hned na zvon znamení dát a sice, když v městě Brandejse hoří, na velký zvon, vyšel však oheň mimo město, přece ale v sousedství, na malý zvon. V prvním případě musí mimo to hlídač vězňů, dle dosavadního obyčeje, bubnem u něho se nacházejícím po ulicích povyk činiti. Každý z měšťanů měl povinnost pomoci při hašení požáru podle sepsaného pořádku, který určoval jeho místo a zařazení při hašení. Někdo byl zapsán ke stříkačkám, někdo k hákům a žebříkům, jiný zase do skupiny, která měla vynášet nábytek a majetek lidí ze stavení. Když hořelo na náměstí, hasilo se z rybníčku (kalu), který tu do 19. století býval naproti nynější lékárně. Kdo měl koně, musel je pod hrozbou pokuty dát k dispozici i s povozy na dovážení vody. Každý majitel domu musel mít podle tohoto nařízení ve svém domě minimálně jednu káď plnou vody, dvě až šest konví na vodu, jednu nebo dvě ruční stříkačky, jeden nebo dva žebříky a lucernu s hřebíkem zaraženým na zdi z uliční strany domu „k vyvěšení lucerny hořící svíčkou opatřené, kdyby času nočního ve městě se vzňal oheň“.
Požáry byly častou zkázou hlavně pro dřevěné stavby. Další velký požár postihl Brandýs nad Labem roku 1828, kdy shořela valná část domů včetně židovské synagogy.
První dochované zmínky o hasičském sboru v Brandýse nad Labem pocházejí z roku 1878. Ve jmenovaném roce se členové tělocvičné jednoty Sokol rozhodli rozšířit svoji činnost. Dne 9. dubna na poradě rozhodli o vytvoření hasičského spolku – družstva, které mělo působit v rámci Sokola. Na základě toho byl dne 30. června změněn název na Tělocvičnou hasičskou jednotu Sokol Brandýs nad Labem. Dne 28. října 1878 byly schváleny stanovy a zakoupeny hasičské stejnokroje. Začalo se uvažovat o zakoupení stříkačky.
Různorodost zájmů a priorit vedla k rozporům mezi členy Sokola a hasičského spolku. Již koncem roku 1878 obdržela jednota přípis Pražského Sokola, vlastnoručně podepsaný doktorem Miroslavem Tyršem, ve kterém bylo uvedeno, že k jejich lítosti docházejí zprávy o klesání věci sokolské tím způsobem, že jednoty vůbec zanikají nebo ve spolky čistě hasičské se proměňují. Nejsou proti tomu, aby vedle jednot sokolských tvořili se též jednoty hasičské, nebo aby se tvořili odbory hasičské v jednotách samých, ale nemohou se srovnati s tím, aby Sokolstvo vůbec zmizelo. Nakonec požádali, aby byla zavedena rozprava o náhledech v něm vyslovených. To vedlo vedení jednoty k oddělení hasičského spolku od Sokola.
Od začátku roku 1880 začal ve městě působit samostatný hasičský sbor. To byl počátek 135-ti let činnost sboru dobrovolných hasičů v Brandýse nad Labem. Prvním starostou – správcem sboru, byl zvolen Václav Růžek – brandýský cukrář, velitelem Václav Kohout – majitel hospodářství, jednatelem František de Griorgi – majitel pivovaru, a pokladníkem Hynek Ballabán – majitel domu. Sbor měl 46 zakládajících členů, 36 členů přispívajících a 26 činných členů.
Z kronik se dovídáme o obětavosti a statečnosti členů sboru. Jeden z prvních požárů, ke kterému byl brandýský sbor povolán, vzplál v nedalekém Jenštejně. Šlo
o požár stodoly, ve které byla uschována parní mlátička. Škoda činila 600 zlatých. Záznam také uvádí, že tamější občanstvo je velice liknavé k práci a obec nemá žádného hasičského nářadí ani žádných voznic na vodu.
Zajímavý je údaj o požáru americké lednice v domě pana Bomayra, který vypukl 16. srpna 1882. Zde již byla použit stříkačka a zasahující hasiči mohli hasit dvěma proudy. Nedostatkem bylo pozdní vyhlášení poplachu a jednotka se dostavila k případu se zpožděním.
Na základě toho se sbor písemně obrátil na městský úřad, aby strážníci včas uvědomovali spolkového trubače, který svolával členy a vyhlašoval požární poplach.
Dne 2. května 1887 hořela šindelová střecha stavení pana Rabana a záznam již uvádí použití čtyřkolové stříkačky a napojení na vodovodní hydrant, v té době zvaný hydrofon. Přestože požár vzplál v nočních hodinách, hasiči se dostavili včas a ihned započali s hašením. Přitom obecní ponocný, který měl v noci město hlídat, o požáru ani nevěděl.
Rekordním byl rok 1892, kdy došlo k osmnácti požárům. Zřejmě to souviselo s velikým rozvojem města, nárůstem počtu obyvatel a vznikem nových dílen a továren. Začal se rozmáhat průmysl, zbudovala se nová železniční trať.
Dojemný příběh se udál roku 1902. V domě pana Brabence číslo popisné 179. vypukl dne 15. září požár. Krátce před příjezdem hasičů začala jedna žena pohřešovat své dítě. Začala zoufale volat: „Kde je moje dítě. Moje dítě uhoří v plamenech!“ Hasiči v ten moment přijeli a zaslechli volání. A tu jeden člen ovázav si hlavu mokrým šátkem, vběhl do hořící již světnice, kde dítě klidně spící zabalil do kabátu, vynesl a donesl bez pohromy do náruče naříkající matky. – Vlastní život vydává za život dítěte, za život jiného.
Po vyhlášení samostatné Československé republiky lide věřili, že dojde k výraznému zlepšení nejen po stránce národnostní, ale i politické a sociální. Doufali v to i členové dobrovolných hasičských sborů, ale jak se později ukázalo, ze strany státu nedošlo prakticky k žádnému význačnému opatření k zajištění potřebné výstroje a výzbroje. Hlavní finanční tíha tak ležela na obcích, městech a dobrovolných hasičských sborech a jejich členech.
Brandýský sbor pořídil tažnou dvoukolovou motorovou stříkačku od firmy Ebert s výkonem 1 400 litrů vody za minutu. Ta byla používána u požárů ještě v 70. letech minulého století. Dokonce v době velikého sucha byla použita na zalévání bramborového pole, kde spolehlivě bez zastávky čerpala, podle vyprávění pamětníků, po dobu dvou týdnů nepřetržitě vodu z řeky Labe a obsluha pouze dolévala benzin a olej. Stříkačka je v majetku sboru dodnes.
O stříkačce se již zmiňuje Jednatelská zpráva za rok 1921, která byla vypracována pro výroční valnou hromadu konanou 17. března 1922. V ní se uvádí, že dne 11. září 1921 proběhly zkoušky kombinované stříkačky s motorem za přítomnosti tří členů. Další zkouška byla pořádána technickou komisí, složenou ze zástupců města a sboru, a to 22. října 1921.
Od počátku minulého století do 30. let jsou ve funkcích sboru uváděni:
- starostové – Josef Chlebeček – architekt, František Balík- ředitel družstva, Karel Lustig – výrobce lihovin
- velitelé – Antonín Lukeš – mistr klempířský, Jan Barvich – obchodník s uhlím
- jednatelé – Antonín Dragoun – majitel realit, Josef Heyduk – účetní, Václav Sus – vrchní silniční správce, Antonín Šváb – ředitel občanské záložny, Atonín Herold – katecheta
- pokladníci – Josef Brož – kupec, František Voženílek – hostinský
Dne 26. srpna 1928 se konalo slavnostní předání – rozvinutí župního praporu. Ten zakoupila Brandýská župa za 2 500 kč a na tento obnos jej pojistila proti poškození.
Na schůzi představenstva 20. ledna 1929 bylo usneseno, aby bylo brandýskému sboru věnováno 500 kč, jako příspěvek na zakoupení automobilové stříkačky. Částkou 20 000 kč přispěla také Městská spořitelna. Celková cena motorové autostříkačky byla 181 000 kč. Ta byla poprvé využita u požáru stodoly pana Urbana v Hlavenci dne 26. prosince 1929.
V roce 1930 se konala veřejná cvičení a přehlídka sboru. Stalo se tak v rámci oslav 50. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů Brandýs nad Labem. Přítomen byl i zákládající člen sboru pan Jan Záruba – velkostatkář z Dřevčic, který se jako jediný dožil 50. výročí založení sboru a ve svých 92 letech dostal zlatou pamětní medaili.
Při oslavách Dne svobody 28. října 1934 byl odhalen památník členům sboru padlým v I. světové válce. Památník byl vztyčen pod městským kinem, v takzvaném hasičském sadě. V suterénu a na dvoře kina byla hasičská zbrojnice a garáže pro techniku.
U požárů byla nasazována nová technika. Například 24. července 1933 byla při požáru lesa u Hlavence poprvé nasazena požární stříkačka kombinovaná i jako kropicí vůz. Šlo se o speciálně upravené vozidlo na podvozku Škoda, s nástavbou od firmy Ebert. Byla to první cisterna v širokém okolí.
Na počátku září 1939 oznámil městský úřad vyhláškou, že byla zřízena civilní protiletecká obrana. Nařídil, aby domovní půdy byly zbaveny všech hořlavin a aby ve všech domech byly připraveny hasební prostředky jako písek, voda apod. Bylo nařízeno zatemnění.
Hasičské sbory se dostaly pod velení protektorátní policie, která vydávala příkazy a nařízení o preventivních prohlídkách, výzbroji a technickém vybavení jednotek.
V záznamech brandýského hasičského sboru se zachovalo nařízení: … Velitel protektorátní policie vydal dne 14. července 1943 pod č. F-1345-8708/43 pro rok 1943 nařízení o prohlídkách všech místností kde se ukládá úroda, aby bylo zabráněno požárům. Dle seznamu, který Vám doručím, provedete požární prohlídky a nařízení o ochraně žní…
Sbor měl také za povinnost stavět hasičské stráže na představení v místním kině.
V záznamech sboru je uváděn velký požár lakovny a skladiště firmy Melichar – Umrath a spol. (později známa jako BSS) ze dne 31. března 1939. Podle dochované fotografie byl požár pro halu lakovny zničující. Střecha a její nosné konstrukce se zřítily a z budovy zbyly pouze obvodové zdi. Při požáru zasahovalo 16 hasičských sborů, které zachránily hodnoty za 2 160000kč. Požár vznikl úderem blesku ve skladišti strojů a materiálu. Následně firma pana Melichara darovala sboru 1 000 kč za pomoc při likvidaci požáru a jako náhradu za poškozené věci.
Protože hasičská organizace zůstala téměř jako jediná zachována z období první republiky, snažili se zvolení funkcionáři v drtivě většině již od počátku okupace vytvořit střediska odporu proti okupačnímu zřízení. Velký počet členů se zapojil do aktivního odboje podle svých sil a možností. Jedna ze zásad odbojové taktiky byla: „Při požárech válečně důležitých podniků spěchejte pomalu, co hoří nechte hořet, a co nehoří, zalejte důkladně vodou, aby se zničily stroje a zásoby“.
Ke konci roku 1944 byli gestapem za odbojovou činnost zatčeni dva brandýští hasiči, Ing. Alois Seidl a Bohumil Volf – letitý velitel sboru, který 7. května 1945 zemřel na následky věznění v koncentračním táboře Terezín.
Od září 1945 se požární poplachy vyhlašovaly novou sirénou, která byla umístěna na budově spořitelny (dnešní budova radnice). Takto se hasiči svolávali ještě na počátku 90. let minulého století. Další siréna pak byla umístěna na panelový dům v blízkosti nově zbudované hasičské zbrojnice.
Bohužel, záznamy o požárech z tohoto období jsou velmi stručné a kusé. Ale přesto se dá zjistit, že například v roce 1949 hořelo osmkrát, a to čtyřikrát ve městě a čtyřikrát v okolních obcích. Například sbor byl 4. srpna povolán k požáru stohu u Brandýsa nad Labem, 7. srpna k požáru obilného pole u Záp a 14. září k požáru chaty v Houštce.
Brandýský sbor se po celou dobu jeho poválečné existence potýkal s nedostatkem místa pro sborovou činnost, nedostatkem skladových prostor a s nevyhovujícími garážemi pro výjezdovou techniku.
V roce 1963 museli brandýští hasiči opustit prostory v budově kina a přestěhovali se do stodoly, která stála vedle Jandourkovy pekárny. Jde o prostor dvora součastného muzea na náměstí. Stodola v pozdějších letech byla zbourána při výstavbě sídliště. Stodolu si členové jednotky upravili na garáže pro techniku. Chyběly zde shromažďovací prostory a zázemí. Objekt nebyl v zimním období vytápěn, což neprospělo jak technice, tak ani uskladněnému hasičskému nářadí. Výjezd jednotky k zásahům byl značně komplikovaný.
Po usilovném snažení členů vedení sboru byla 19. září 1977 zahájena stavba nové požární zbrojnice. Začala se budovat na zelené louce, souběžně s výstavbou nového sídliště. Zbrojnici si členové sboru stavěli sami. Stavba trvala pět let a byla ukončena 12. prosince 1982, kdy byla předána. Terénní úpravy a úprava okolí se dodělávaly ještě deset let. Hala garáží má pět stání pro techniku a od nového tisíciletí i přistavěnou dílnu se skladem.
Od 70. let do 90. let minulého století se sbor dobrovolných hasičů účastnil mnoha zásahů. Zvýšil se počet požárů lesů. Některé byly zakládány úmyslně. Například dne 20. července 1970 vypuklo pět lesních požárů, po roce v období od 26. července do 31. července 1971 hořelo šestkrát.
O požáru mlýna je v záznamech uvedeno: …Pro malý tlak v hydrantu nestačili zaměstnanci mlýna likvidovat vznícené příčky sila … V době likvidace požáru ve mlýně byl vyhlášen poplach k vytažení malého chlapce na Probošťáku.. (Probošťská jezera). Zasahující jednotky se musely rozdělit, část jela na jezero zachraňovat topícího se chlapce a část pokračovala v hašení mlýna. Bohužel, jak je dále uvedeno: …Přes snahu obou jednotek chlapec nebyl nalezen… I takovéto smutné události se stávají.
Další velkou událostí, která zasáhla do tváře města, konkrétně do vzhledu náměstí, byl: … výbuch propanbutanové láhve – 2kg, v bytě pana Boudy v Brandýse, nám 9. května, č. 18…Nikdo by však nevěřil co „dvoukilovka“ dokáže. Úplně zdemolovala dvě bytové jednotky, všechno zařízení v nich, ale i nadzvednutá střecha domu a vyražené klenutí v přízemí – to byl výsledek. Mezi zraněnými byla dokonce osmiletá holčička, která seděla u okna až v protějším domě. – Poškozený dům musel být zbourán a na jeho místě nyní stojí obchodní domy s pasáží.
V květnu 1981 vypukl požár v Brandýských strojírnách a slévárnách. Hořely pece ve slévárně. Zásah ztěžovalo roztavené železo v pecích.
Do konce 20. století výrazně stoupl počet výjezdů, zejména k požárům. Šlo především o požáry lesů, suché trávy, skládek dřeva a odpadů, rodinných domů, bytů apod.
Z největších požárů, jejichž hašení se na počátku nového tisíciletí brandýští hasiči účastnili, lze jmenovat: požár stříkací linky Marina v lakovně BSS, požár skladu a části výrobní linky tehdejšího podniku VDO, požár výrobní haly CIUR, tragický požár ubytovny v Mochově. Postupně, s výstavbou nových výrobních a průmyslových podniků, velkoskladů a technologických zařízení se zvýšila i náročnost zásahů.
Např. v roce 2009 požár autoservisu na Vrábí způsobil škodu za 25 milíónů kč. Při požáru truhlárny a skladu na konci téhož roku bylo nasazeno 20 jednotek požární ochrany. Kolem zasahujících hasičů poletovaly vybuchující spreje a bombičky se stlačeným vzduchem. Náročné na zásah byly také požáry obytných domů. Pro příklad lze uvést požár bytu v dvanáctipatrovém panelovém domě v Brandýse nad Labem nebo požár restaurace a bytu v řadové zástavbě v Čelákovicích.
Náročný byl také požár v bývalých mrazírnách v Mochově v prosinci r. 2012. Zásah hasičům znepříjemňoval silný kouř, mráz, napadlý sníh a velká rozlehlost požáru.
Kuriózní zásah se odehrál v létě 2010, kdy řidič nákladního vozidla vezoucí med do jednoho brandýského supermarketu, ostřeji „řízl“ zatáčku a náklad se mu vysypal na chodník a silnici. Med byl všude, vše se lepilo a zakrátko nás obletovaly vosy a včely.
Pomoc brandýských hasičů při povodních v Řeži u Prahy v roce 2013.
