Po osmi letech ve funkci se rozhodl na pozici starosty Sboru dobrovolných hasičů Brandýs na Labem skončit jeho starosta, Štefan Mackovič. Na to, jak by uplynulých osm zhodnotil jsem se ho zeptal v krátkém rozhovoru.
Po osmi letech ses rozhodl skončit ve funkci starosty SDH Brandýs nad Labem. Osm let je dlouhá doba, jak bys tyto roky zhodnotil?
Předně, nebylo jednoduché navázat na „starostování“ předchozího, dlouholetého starosty sboru pana Jaroslava Kamenického, který byl hasičskou ikonou a respektovanou tváří brandýského sboru. Prostě jsem se jen snažil navázat na jeho práci a musím se přiznat, že to nebylo jednoduché.
Sebe, jako osobu starosty hodnotit nechci. Můžu se ale pokusit zhodnotit to, co se podařilo sboru, respektive jeho členům a členům výjezdové jednotky, za dobu mého starostování. Sbor nevede jen starosta, ale na celém chodu se podílí výbor sboru, ve kterém mají jeho jednotliví členové své přidělené úkoly. Důležitým členem je velitel výjezdové jednotky, který v podstatě řídí jednotku a zajištuje její chod, což do značené míry ovlivňuje i činnost sboru.
U nás je sbor a jednotka v úzkém propojení. Ve spolupráci s jednotlivými členy sboru, velitelem jednotky a výborem, se nám podařilo zrekonstruovat celý areál hasičské zbrojnice. Provedlo se kompletní zateplení budovy a garáží, výměna oken a dveří, oprava střechy, vnitřních prostor a zázemí, přistavěla se nová garážová stání. Zbudovala se 100 metrová závodní dráha. Došlo také na obměnu výjezdové techniky, která je téměř na úrovni profesionálních jednotek.
Co myslíš, že se nejvíce podařilo?
Za co já osobně jsem vděčný, je že se nám podařilo rozšířit akce pro veřejnost. Obnovili jsme tradici pořádání v historii velice populárního hasičského plesu. Začali jsme pravidelně organizovat také den otevřených dveří, při kterém občany našeho města seznamujeme s naší prací, technikou a historií v prostoru naší hasičárny. Stále se nám daří pořádat soutěže v požárním sportu. Soutěž dospělých se konala již ve svém 32. ročníku, dětská pak již po dvanácté.
Myslím, že se velice vydařily oslavy 140 let trvání Sboru dobrovolných hasičů Brandýs nad Labem. V podstatě se jednalo víkendový program, který začal pátečním koncertem na nádvoří zámku a končil nedělním celodenním programem na brandýském náměstí. S tím se také pojila výstava o historii a současnosti sboru, která probíhala po celé tehdejší léto, v oblastím muzeu.
Úspěšná je také spolupráce s okolními sbory, s některými místními občanskými spolky, s oblastním muzeem, vedením města.
Za veliký úspěch se dá považovat i to, že se podařilo udržet kroužek mladých hasičů. Díky poměrně dlouhé pauze způsobené pandemií COVIDu se děti do kroužku navrátily.
Jak bys zhodnotil sbor jako celek? Přeci jen žijeme ve městě a v porovnání počtu obyvatel a členů sboru třeba z okolních obcí si na tom nestojíme úplně dobře. Co myslíš, že by mohlo pomoci přilákat nové členy?
Je pravda, že oproti menším obcím se k nám lidé moc nehrnou. I když na druhou stranu jsou obce, kde hasiči již zanikli. Město nabízí spoustu jiných vyžití a zábavy a upřímně řečeno, být členem sboru dobrovolných hasičů a výjezdové jednotky je více o práci, něž o zábavě. Je zde spousta sportovních klubů, volnočasových aktivit a podobně, tak že si ke sboru a potažmo k jednotce, najde cestu opravdu jen nadšenec. Jak říká jeden kolega – dobrovolný hasič je ohrožený druh. Málokdy se stane, že by přišel někdo tak říkajíc z ulice. Proto se snažíme nalákat nové členy pomocí akcí, které pořádáme pro veřejnost a snažíme si vychovávat nástupce v hasičském (dětském) kroužku. Všeobecně se má za to, že „hasičina“ je doménou chlapů. Ve sboru máme ale i ženy. Ty se velice intenzivně podílejí na jeho chodu. Osobně si myslím, že bez nich by to ani nešlo. Bez jejich pochopení a vytvoření rodinného zázemí by jejich muži a synové, dobrovolní hasiči, u zásahu moc nepořídili.
Jak jsem již uvedl, snažíme se oslovit nové členy na různých akcích. Akceschopnost jednotek požární ochrany by měla mít celospolečenskou podporu. Je nutná podpora, nejen rodiny, ale i zaměstnavatelů členů výjezdových jednotek, profesních složek, legislativy a podobně. A samozřejmě mít také co nabídnout, ale to by už byla moc odborná a dlouhá debata. Zjednodušeně – je potřeba se snažit upoutat nové členy.
Tvým nástupcem ve funkci byl v lednu zvolen Adam Horváth. Měl bys pro něj nějaké rady a tipy na co se ve funkci zaměřit nebo čeho se naopak vyvarovat?
Osobně jsem za Adama rád. Je příkladem, již výše řečeného. Vzešel z kolektivu mladých hasičů. Začínal u sboru již jako dítě. Hasičina ho nadchla a i když má jiné zaměstnání, je jako dobrovolný hasič, profesně na velice dobré úrovni.
Starostování je o umění naslouchat všem lidem, přijímat jejich názory a umět je přesvědčit o tom svém. Kdo byl nějakou dobu ve vedení občanského spolku, dá mi jistě za pravdu, že to není vůbec jednoduché. Chce to spoustu trpělivosti a času. Seznámit se s příslušnou legislativou. Umět se okamžitě rozhodnout. Naučit se vystupovat na veřejnosti. To není vůbec jednoduché. Hlavně se snažit vždy a za všech okolností zachovat klid a rozvahu a to také vždy nejde. Myslím, že Adam mnohé z toho již sám ví a jak ho znám určitě ostatní hravě zvládne.
Držím mu palce a děkuji všem členům sboru za spolupráci.
